Už dva roky jsem měl
vyhlídnutou novou oblast Gracer Bergland v rakousku a letos se konečně poštěstilo tam zajet.
Vzhledem k tomu, že je to od nás asi o 100 km a 1h dál než do raxů a ještě jsme tam nebyli, tak jsme
se rozhodli jet už v pátek po obědě. Aby jsme se v klidu ubytovali v kempu a zjistili kde se vlastně
vůbec leze. Všechno probíhalo v pohodě, dokonce jsme stihli zkušebně i půlku nástupu pod rotewand,
což je stěna, kde jsem měl v plánu oba dny lízt. Na fotkách na bergsteignu vypadala nejlíp. Večer
jsme tea vybrali cesty na oba dva dny. V sobotu "Weg der schönen Männer" 315m za 6 a v neděli kratší
"Serengeti" 250m za 6, aby byl čas na dojezd dom.
Ráno nebylo zrovna
ideální počasí. Podle předpovědi se to mělo lepšit od 11 h. To se pořád ještě ta cesta dala
stihnout. Na parkovišti k Rotewand docela foukalo, ale pod stěnou už byl klid. Dost cest je u
nástupu označeno nápisem podle rakouského standartu, tak se to dobře hledá. Pod nástupem, při
pohledu nahoru nás zarazilo množství vegetace ve stěně. Z dálky stěna vypadala líp. Přesto jsme
nastoupili, snad to nebude tak hrozný. Ale bylo. 1 délka ještě byla i po skále, ale druhá
katastrofa. Držení se trávy a stání na hlíně. Asi jsem to trochu přehnal, ale takový byly moje
pocity. Taky chyběl druhý štand (jinak ale jištění dobrý) a to jsme ho nenašli oba. Po prostudování
topa jsme naznali, že lehkých míst má být ve stěně ještě dost a tohle nám jako lezení moc
nepřipadlo. Tak jsme to slanili (v neděli to vzdala další dvojka) a rozhodovali se co dál.
Nejlepší varianta se nám zdálo přespat v kempu, už byl stejně zaplacený, a ráno odjet a zalízt si na
Hohewandu. Ale co v kempu až do večera, co si tak zkusit prvních pár délek Serengeti. No ještě
že tak. Vylezli sme 3 délky a rozhodli se slanit a druhý den si to dát celý.
Počasí v neděli ráno bylo podstatně lepší a tak hurá spravit si náladu. Před
náma šla dvojka rakušáků a mysleli jsme, že míří ke stejné cestě, ale naštěstí pokračovali k naší
včerejší Weg der schönen Männer, kterou potom taky opustili. Takže první délka pěkná 5+ mírně
položená, jako ještě 3 další délky. 2 délka krásná 6-, jen asi 5m dolez ke štandu je v trávě. 3.
délka vyšla zase na Mišáka a protože zrovna doléčil zlomeninu nártních kůstek v noze, tak ho to
docela bolelo a zvažovali jsme možnosti. Buď povedu zbytek celý já, slanit, nebo zkusit ještě třetí
délku a uvidíme. Ale Mišák je "geroj", zkusil to na prvním a tak jsme se dál střídali ve vedení. Jo
a 3 délka je fakt nádherný rajbas. 4 délka uhnula trochu doprava a do půlky to bylo lezení podobné
přechozím třem, ale potom nic moc dolez v trávě. Rozhodl jsem se to neřešit, doteď jsem byl
spokojený. 5 délka je asi 40m 5+, nejhežčí 5-kový lezení co jsem kdy lezl. Prvních pár metrů
mírně položený a zbytek mírně převislý po suprových chytech. Prostě lala. 6. byla za 4+ a podle
toho vypadaly i rozestupy v jištění a charakter lezení. I když té trávy nebylo zase tak moc a
neshodil jsem ani žádný lokr. Poslední dvě délky 6-/6 30m a 6-/6 Mišák vylezl najednou, protože si
už chtěl sundat botu. Byly pěkný, i když koutek v poslední délce, no prostě já kouty moc
nemusím.
Celkově bych cestu Serengeti hodnotil jako pěknou a jsem
rád, že jsme se ji rozhodli vylízt, ale s Mišákem jsme se shodli, že nemáme potřebu se do této
oblasti někdy vracet. Stav stěny nejlíp dokumentují fotky v galerii. Moc nemusím cesty typu - dalo
by se to i pěšky, ale když to naplánujeme po těchto pasech skály, tak to bude i na lezení. Zase
trochu nadsazuju.
